Čtyřnozí miláčci

Není krásnější podívané než na ohaře, který krouživými pohyby propátrává vysokou trávu, nízké křoviny, okraje rybníků, podmáčené doliny. Při navětření zvěře náhle znehybní. Srst se mu proti zapadajícímu slunci leskne, stojí-li s tělem napjatým a jednou přední nohou pokrčenou. Čeká na pokyn postoupit o krok, o dva nebo ještě nepatrně dál. Když je lovec připraven ke střelbě, zvedne pernatou na křídla. Pak sleduje, jakým směrem zbraň míří. Jakmile třeskne výstřel, dá se do pohybu. Střelená zvěř se při pádu sotva dotkne země a už ji ohař bere do mordy, přináší a v posedu podává, za což je mu odměnou pohlazení a polaskání.